TÉMA: Spider-Man - oslava Raimiho trilogie + pár slov o Homecomingu
V čase, kdy se v kinech prohání už třetí filmová verze
Spider-Mana, poprvé zapojeného do MCU (filmového vesmíru Marvelu), mne napadla myšlenka,
napsat něco o starších "bratříčcích". Tato myšlenka se později smrskla pouze na
Raimiho fantastickou trilogii, jelikož na psaní o pavoučích filmech s Garfieldem
nemám sílu. Zároveň se pokusím i o věcné shrnutí nového Spideyho, respektive
načrtnutí důvodů, zda a proč má cenu, vydat se do kina.
Raimi svoji trilogii točil přibližně 5 let (Spider-Man
(2002), Spider-Man 2 (2004) a Spider-Man 3 (2007)) a s každým dílem více
rozvíjel vztahové partie a emocionální sekvence. Zatímco v prvním díle
Raimi skrze vztahy pouze vyprávěl příběh o zrodu hrdiny, ve druhém pokračování
již vztahy stály v popředí a posouvaly dále rozpolcenost hlavního hrdiny
mezi civilním životem a životem superhrdinským, a zároveň druhý díl narativně
rozvíjel otázky spojené s dílem předchozím, které se následně promítaly do
vztahů s jeho blízkými (M. J. tuší a zjišťuje, kdo je Spider-Man, Harry
vyčítá Peterovi jeho vztah se Spider-Manem…).
Třetí díl je v tomto smyslu kulminací a zároveň
úkrokem, jelikož přepálené vztahové pasáže prohlubuje, zároveň však klade větší
důraz i na atrakce a větší množství dějových linek. K rozpolcenosti mezi
Spider-Manem a Peterem Parkerem navíc přibyla i rozpolcenost mezi hodným
Parkerem/Spider-Manem a zlým Parkerem/Spider-Manem. S nárůstem množství
narativních linek souvisí i nárůst množství postav, takže tu máme záporáky
rovnou tři, přičemž žádný z nich není méně důležitý a Raimi všem vytváří
dobré motivace. U Harryho je to pak příčinné rozvíjení napříč prvními dvěma
filmy, které se kupilo a vytvářelo narativní háčky vždy na konci mezi
jednotlivými filmy (v prvním díle Harry zjišťuje, že otce zabil Spider-Man,
ve druhém díle pak jeho totožnost a pravdu o svém otci).
 |
| Tobey Maguire jako Spider-Man v Raimiho trilogii (2002 - 2007) |
Jakkoliv je snadné se vysmívat třetímu filmu, ať už za Parkerové
tanečky, ukazování pistolek na modelky či melodramatické kolotoče, tak to není
vůči snímku zcela fér. Ačkoliv první dva filmy postupně rozvíjely veškeré
vztahy a postupně nechávaly prostor pro vývoj všech postav a trojka v tomhle
smyslu točí vztahy a polohy jednotlivých hrdinů téměř každých 10 minut, tak s uvážením
gradace napříč filmy a léty, se jedná o nesmírně komplexní dílo, které zběsile
střídá polohy, jako epické zakončení, a to jak v rovině supehrdinské, s ohledem
na atrakce, tak i v rovině emoční a emočních proměn, která zdobila Raimiho
trilogii již od prvního dílu.
Přepálené Peterovo chování, během pohlcení symbiontem je
zřejmě nejvíce vysmívaná část nejen třetího dílu, ale celé trilogie. Tanečky,
patka a flirtování se ženami. Ovšem jakkoliv tato část filmu může vyznívat
směšně, v kontextu trilogie má své ospravedlnitelné místo. Ona přepálenost
je základním kamenem celé trilogie, už jen teatrálními výstupy J. Jonaha Jamesona
(který mimochodem v podání dokonalého J. K. Simmonse, jako by vypadl ze
stránek komiksů) či mnohými emočními scénami, přičemž mnohdy působí v jistých
aspektech a scénách Spider-Man divadelně, ne výstavbou scény, ale už zmíněnou
dramatičností situací a způsobem, jakým se posouvají vztahy mezi postavami a
jakým způsobem se postavy vyvíjejí.
Napsat tedy, že Raimiho pavoučí filmy se podobají v civilní
rodině divadelním dramatům, by asi zřejmě nebylo od věci. Z toho tedy
pramení i velké a časté změny ve třetím Spider-Manovi, jako by se jednalo o
třetí dějství a vše se muselo řádně gradovat a uzavřít. Třetí film byl natolik
ambiciózní, že se snažil být o mnoho epičtější i v rovině superhrdinské.
Záporný Harry Osborn, kterého si Raimi piplal dva filmy, symbiont, později ve
spojení s Eddiem Brockem známý jako Venom a polidšťovaný Sandman. Vlastně
ale nedokážu přijít na důvod, proč (by) film se všemi těmito postavami
nefungoval.
 |
| Peter Parker (Tobey Maguire) a Harry Osborn (James Franco) | Spider-Man (2002) |
Harry Osborn je po postupné proměně a postupných
zjištěních napříč filmy nevyhnutelný záporák a Venom je pouze důsledkem
Peterova zlého chování během pohlcení symbiontem. Oba jsou tedy vytvořeni
samotným Peterem Parkerem, ať už jeho špatným chováním, či shodou okolností,
které sám nezavinil. Ty pak můžeme postavit do opozic – Eddie Brock, který
zemře pro symbionta, který je jeho jediná možnost, jak zničit Petera Parkera/Spider-Mana
a Harry, který se pro Petera obětuje při zjištění, že jeho otce nezabil Peter a
zbaví se hněvu. Harry Osborn tedy působí jako protiváha Venoma. O něco
složitější je to se Sandmanem, u kterého je vlastně těžké ospravedlnit jeho
přítomnost.
Složité je dokonce i určit, zda se o záporáka jedná. Je
ukázán, jako starostlivý otec, který měl v životě smůlu a kvůli své
nemocné dceři se rozhodl k činům za hranicí zákona. Na konci úvahy však
stojí zjištění, že Sandman je také protiváhou Harrymu Osbornovi. Venom
reprezentuje Harryho zlou stránku, přičemž Sandman reprezentuje tu dobrou,
která byla svedena k temné straně (Star Wars je všude) nehezkými okolnostmi.
Dohromady tak tito záporáci tvoří zcela konzistentní trio a vzájemně se
doplňují. Spider-Man pak nechává Sandman poklidně jít, při asociování situace
Sandmana, se situací právě zemřelého Harryho. S těmito zkušenostmi Peter
zůstává s Mary-Jane, která tvořila poslední dílek dramatické výstavby celé
trilogie, a to především v milostném trojúhelníku Peter-M.J.-Harry.
Jakkoliv se tedy Spider-Man, myšlena celá trilogie, odlišoval
(a stále odlišuje) od komiksových filmů, potažmo blockbusterů, které baví v povrchní
rovině atrakcemi a mytologií komiksů od Marvelu, v jádru se jedná o
nesmírně dospělé filmy, které zároveň dokázaly na malém prostoru budovat
dramatické situace a uvědoměle je rozprostřít napříč celou trilogií. V tomto
ohledu je třetí díl nakonec nejambicióznější, nedovolím si však říct nejlepší. Ačkoliv
totiž záporáci mají smysluplnou roli a brilantně zapadají do budovaných
dilemat, na první pohled působí přeplácaně – bohužel, první dojem dělá mnoho.
Spider-Man: Homecoming
 |
| Tom Holland jako Spider-Man ve filmu Spider-Man: Homecoming (2017) |
Jakkoliv tedy považuji třetí díl za dobrý film (byť z trilogie
za nejhorší), trochu jsem se bál při oznámení, že nový Spider-Man: Homecoming
bude obsahovat také tři záporáky. Těmi měli být Vulture, Tinkerer a Shocker.
Příliš důvěry ve mně nevzbuzoval ani fakt, že ačkoliv je Spidey zpátky začleněn
do MCU, tak se stále jedná také film od studia Sony, které s velkými frančízami
příliš zacházet neumí a má na kontě oba Amazing Spider-Many. Mé obavy však
zmizely během úvodních 20 minut.
Když už jsem načrtl záporáky, tak mohu prozradit, že v rámci
MCU se Michael Keaton dost možná zařadí na samotnou špici marveláckých
záporáků. Jeho motivace, jeho vztah (!) s Peterem i způsob, jakým jej
Michael Keaton prezentuje je velmi, velmi dobrý. Vulture se povedl se vším
všudy. Zbylí dva záporáci pak jsou vlastně bezvýznamní a pouze přisluhují
Vultureovi, navíc jsou představeni pro případný návrat.
 |
| Adrian Toomes (Michael Keaton) |
Spider-Man: Homecoming je také velmi dobrý ve způsobu, jakým
se odlišuje od všech dosavadních Spideyho sólovek, které jsme mohli doposud vidět.
Je vlastně až s podivem, jakým způsobem dokázali zkombinovat teenagerskou
komedii s akčním filmem, a ten zasadit do světa MCU. Film se více než na
všechno ostatní zaměřuje na Peterovy trable na střední škole, a když už jde do
superhrdinských vod, tak vždy v rámci možností patnáctiletého kluka, který
bydlí v Queensu. I takové maličkosti, jako když se nemá na čem zhoupnout,
protože mrakodrapy jsou daleko, dokáží potěšit a Spider-Man je tu opravdu
prezentován jako zelenáč, a pokud jste viděli Civil War (2016), tak zapomeňte, že
Spidey zde bude stejně schopný.
V rovině Peterova veřejného života navíc film šlape
velmi dobře a dle osvědčeného marvelovského receptu se neustále hláškuje a
humor je nepřítomen pouze u těch nejvážnějších scén, kterých je sice opravdu
málo, ale o to více potěší. Spojení soukromého života a superhrdinského navíc
zaklapne překvapivě dobře, což platí i pro záporáka a tento zvrat patří zřejmě
k tomu nejlepšímu, co jsem od Marvelu zatím viděl.
Kdykoliv jde ale Peter do akce a trochu se přišlápne plyn,
je až s podivem, jak nedobré akční scény jsou. V mnoha situacích
dokonce ztrácíme přehled o dění i prostoru, ačkoliv se nijak extrémně často
nestříhá. Potěší ale, že se i v akci většinou tvůrci drží při zemi, a i ta
nejdivočejší akční scéna by v jiné marvelovce byla pouhý standard.
 |
| Ned (Jacob Batalon) a Peter Parker (Tom Holland) |
Ačkoliv film vyjma trikových atrakcí chválím, tak se nemohu
zbavit dojmu, že film mohl být ještě o mnoho lepší. Být odvážnější a
dospělejší, dospělo by se k trochu osudovějšímu finále, které takto
bohužel vyšumělo trochu do prázdna. I stopáž je poměrně zbytečně natáhnutá, a
ačkoliv film díky povedenému humoru nikdy spolehlivě nenudí, působí místy
utahaně.
Marvel naštěstí dokázal vytvořit Tobeymu Maguireovi důstojného
nástupce, který je zcela jiný, a přesto stejný. Spider-Man jde jinou cestou,
která jde naproti současným trendům a dle osvědčené marvelovské šablony,
zároveň však Homecoming překvapuje tím, jak se dokáže od ostatních MCU filmů
odlišit. Možná částečně díky Sony. Není zde generický záporák, nejde o záchranu
světa, přesto je stále cítit, že jedná o MCU film. Spider-Man sice přišel o
osobitost, ale vydal se zcela jinou cestou, než jsme doposud viděli, a to je
zřejmě dobře.
Spider-Man
USA, 2002, 121 minut
Spider-Man 2
USA, 2004, 127 minut
Spider-Man 3
USA, 2007, 139 minut
Spider-Man: Homecoming
USA, 2017, 133 minut
Komentáře
Okomentovat